Podle současné právní úpravy není „stavební dozor“ nutný v případě, že:
- Stavební firma provádějící práce má příslušná oprávnění (dle Živnostenského a Autorizačního zákona) a zajistí „odborné vedení stavby autorizovanou osobou“
- Jde o jednoduchou stavbu prováděnou svépomocí, jestliže stavebník má odbornou kvalifikaci a je odborně způsobilý takovou stavbu provádět (v tomto případě se nejedná o stavbu určenou k bydlení)
Technický dozor investora je naopak nezbytností (a povinností podle zákona) v případě, že stavba je úplně nebo z části financována z veřejných prostředků, dotačních titulů garantovaných státem, prostředků Evropské unie apod.
Obecně lze říci, že při výstavbě proti sobě stojí dva odlišné zájmy smluvních partnerů – stavební firma chce postavit co nejlevněji a nejrychleji (mít co největší zisk), investor žádá za své peníze co nejvyšší kvalitu. V některých případech je soulad obou stran tvrdým oříškem, protože investor (jakožto laik v tomto oboru) není většinou schopen poznat, kdy změna technologických postupů a použitých materiálů už jsou na úkor kvality a případné problémy se můžou projevit až za několik let (bohužel zpravidla po záruce). V mnoha případech si investor tuto skutečnost uvědomí až v průběhu výstavby (kdy už je možná pozdě) a přizvaný stavební dozor už jen může dohlížet na zmírnění „kvalitativního pochybení“.
Činnost člověka vykonávající stavební dozor samozřejmě stojí finanční prostředky. Je na každém investorovi, aby zvážil, jestli se mu tato investice vyplatí (s přihlédnutím k možným problémům), nebo je on sám dostatečně odborně zdatný, může výstavbě věnovat nemalé množství svého času a vše dokáže dát do souladu se svými pracovními povinnostmi, koníčky, rodinou atd.